1. Po kolika kilometrech závodu jste poznal, že dnes můžete dojít na vítězství — co
přesně rozhodlo, že jste si řekl „teď to zaútočím“?
Když jsem doběhl Jiřího Homoláče u Vinořského Zámku, řekl jsem si, že by to na vítězství vyjít mohlo. Myslím, že to byl asi 6-tý kilometr a do cíle to bylo ještě daleko. Jirka ale nechtěl dát svou kůži lacino a já cítil že přichází lehčí krizička. Běželi jsme pak spolu, až do lehkého výběhu kopce ze Satalic směrem ke Kbelskému letišti. U letiště to byl kilometr do cíle a to jsem Jirku zlomil a viděl jsem, že lehce ztrácí. To jsem už věděl, že pokud se někde nerozšvihám, tak to urvu.
2. Ve vašem dřívějším rozhovoru pro podcast Štrekaři.cz jste zmínil, že když vkročíte
na dráhu, „stává se z vás jiný člověk“. Jak moc se ten „jiný člověk“ liší ve stylu běhu a
v hlavě při silniční desítce oproti dráhovým závodům?
Ten rozhovor už jsem dělal už celkem dávno a za tu dobu se toho hodně změnilo. Dráhu už skoro neběhám (vlastně minulý rok jsem běžel všehovšudy 5 dráhových závodů, z toho jeden jsem nedoběhl kvůli zranění).
Jestli si to dobře vybavuji, tenkrát jsem to myslel hlavně tak, že když se postavím do závodu,
věřím si a nechybí mi v něm sebevědomí. Díky tomu se mi podařily i ty největší úspěchy v
atletice, že jsem dokázal zaútočit třeba když to nikdo nečekal, někdy do toho šel po hlavě a
prostě to zkusil. Nutno říci že jsem taky na to párkrát doplatil, třeba že jsem celý závod tahal
a pak ve finiši děsně vytuhl.
3. Letos jste předvedl skvělý výkon — co pro vás znamená vítězství ve Kbelích v
kontextu vašich dlouhodobých běžeckých cílů?
Děkuji 😀 Já už 3 roky neběhám vrcholově, od mistroství světa v Thajsku na podzim 2022. Na Kbely jsem se přihlásil asi po 8-mi letech, to jsem vyhrál v čase 30:44 jako mladé ucho. Věřil jsem si před závodem na čas 31:15-20, nakonec to bylo 30:46 a vítězství, co jsem opravdu nečekal a bylo to super. Byl to skvělý pocit.
Co se týče dlouhodobých cílů, tak ty si já už nestanovuji. Běhám jak to jde, když mě nic nebolí a mám čas. Kdo mě sleduje na Stravě ví. že toho už toho tolik nenaběhám, takže každý závod beru jako překvapení. A když se nezadaří, nic si z toho nedělám. Každopádně Kbely mi rozhodně ukázali, že ten čas by šel ještě stlačit dolů. A o týden později na Pečkách se mi to povedlo stlačit ještě na 30:29.
Jeden dlouhodobý cíl by tu ale byl, a to je běžet maraton pod 2h30m.
4. Jak se letos připravujete na zimní silniční sezónu — změnil jste oproti minulosti
něco ve svém tréninku, regeneraci nebo strategii, co se ukázalo jako klíčové?
Letošní podzim jsem toho naběhal určitě více než loni. I co se týče těžkých a tempových
tréninků. Moje příprava je nicméně poslední roky pořád stejná. To jest v průměru naběhám
tak kolem 50km a pak před závodem břečím, že jsem tomu nedal více. Letos bych chtěl teda
rozhodně naběhat víc. To jsem chtěl ale i minulý rok a ten rok předtím, takže realisticky bych
to viděl tak, že všechno zůstane při starém. Výhoda na druhou stranu ale je, že jsem
prakticky zregenerovaný nonstop.
5. Po desítce teď podle tiskových zpráv plánujete pokračovat v dalších závodech (Pečky, Český Brod, možná půlmaraton apod.) — co vás na tom motivuje pokračovat dál a jak si rozvrh blízké sezóny představujete?
Mě běh a sport obecně baví, rád se hýbu. Vzhledem k tomu že většinu dne prosedím na židli
v kanceláři, tak je fajn se o víkendu někde proběhnout. Moje motivace je čistě v podobě
koníčku. Dělám to co mám rád. A taky to, že kdybych nic nedělal, tak hrozně nakynu. A to
nechci. Já mám postavu typu hruška, a té prostě pupek nesluší.
Letos bych rád objel všechny tři jarní desítky a před Kbely ještě sérii menších závodů Běhej s námi. V tréninku jsem na tom rozhodně lépe než loni touhle dobou, tak když zdraví vydrží a dokopu se k nějakým kvalitním tempovým tréninkům, mohli by letos padnou zase nějaké hezké časy. Rád bych také běžel půlmaraton, ještě se rozhodnu jestli Pardubice nebo Prahu. Minulý rok jsem se plánoval přihlásit i na maraton, ale chytnul jsem nějakou alergii a děsně se osypal. Vypadal jsem jak kdybych měl nějaký středověký mor. Tak jsem se vysrabil a na závod radši nepřišel, aby ze mě lidi neměli strach. Každopádně letos se zase přihlásím. Ještě mám furt zásobu gelů nakoupených z minulého roku, tak to chce spotřebovat než tomu dojde záruční lhůta.